Mirkka Rekola 39

Pozoruje moře jako z odstupu
krajina jejích tváří se usmívá
před lety na lodi na Gotland
na mezipalubě žena
neupravila si vlasy ani záhyby šatů
vzpomínka na úsměv
trochu se občas usmát
pro nikoho pro nikoho
Co mě tehdy popouzelo?
Ne výraz výraz ne ale vzpomínka.

Mirkka Rekola: Ilo ja epäsymmetria, 1965.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s