NA BŘEHU
Pod naplavenými dřevy
jako malé shluky
houpou se řasy
rezavě červené
a břeh třpytí se
lasturami.
Nikdo neví
kde je cesta nejpřímější.
Z klidu dna
poví hladina mnoho.
Když se unavíš, nepoví
nic jiného.
A trochou odvětí
spása břehu.
Nemáme nic, nemáme nic víc
než právo plout.
Mirkka Rekola: Vedessä palaa, 1954.
Runoo1 