VEČER
Básně ti zněly v uších. Všechny, všechny.
Území, silnice a vzdálenost
už kroky nevymezují.
Cesta pryč
nevede. Blízkost
je stejná pravda: sen pro oba.
Milovalas vodu – ta teď zpívá.
Neuzavřená, volná, hranic nezná.
Jako břeh bez stromů, kam jsi usedla,
stálé vlny dnes
na kamenech.
Mirkka Rekola: Vedessä palaa, 1954.
Runoo1 