23

Jarkko Tontti

A tak je zas podzim,
žluté dýně div že neprasknou pod náporem semen,
zmokřele klimbající trávník
uhnívá, přísahá pomstu a návrat.

Jsem člověk podzimu,
miluju svraštělost a nové začátky,
vidím růžolící nové školáky,
z oslav podzimu zduřelé žlázy,
hojnost šál ráno na zastávce tramvaje,
kde se vznáší spojení voňavky a ranního milování,
tahle vůně v létě není, není
zjara, ani v zimě, za syrových měsíců,
kdy člověk je tenký a chutná po kovu.

Jarkko Tontti: Lain laita. Aviador, 2020.

2 Comments

  1. konec října dokáže fakt pěkně zjitra říznout, a listopadové slizké mlhy v noci, to je taky maso

    Like

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s