Jarkko Tontti
A tak je zas podzim,
žluté dýně div že neprasknou pod náporem semen,
zmokřele klimbající trávník
uhnívá, přísahá pomstu a návrat.
Jsem člověk podzimu,
miluju svraštělost a nové začátky,
vidím růžolící nové školáky,
z oslav podzimu zduřelé žlázy,
hojnost šál ráno na zastávce tramvaje,
kde se vznáší spojení voňavky a ranního milování,
tahle vůně v létě není, není
zjara, ani v zimě, za syrových měsíců,
kdy člověk je tenký a chutná po kovu.
Jarkko Tontti: Lain laita. Aviador, 2020.
Runoo1 
ta je!
LikeLike
konec října dokáže fakt pěkně zjitra říznout, a listopadové slizké mlhy v noci, to je taky maso
LikeLike