Jarkko Tontti
V prosincový den jsem sám,
bílý jako obklíčený kluk na školním dvoře
ty v bílý den
sníh přilétal ze všech směrů
rány do obličeje, kopance do stehen
ty v prosincový den
vzpomněl jsem si na báseň, v níž stálo,
že na světě jsou kraje,
kde není nikdy nikdo sám
rodíme se
žijeme
umíráme
v davech,
musí to být strašlivé
stejně tak strašlivé
jako být ve dvou, když není co říct,
není lásky, nenávisti, dokonce
ani lhostejnosti
ani k tomu co říct
je to bělejší než bílé, prázdno bez konce
nepřetržitá sněhová bouře,
vzpomínám
ty v bílý den.
Jarkko Tontti: Lain laita. Aviador, 2020.
Runoo1 