29

Jarkko Tontti

V prosincový den jsem sám,
bílý jako obklíčený kluk na školním dvoře
ty v bílý den
sníh přilétal ze všech směrů
rány do obličeje, kopance do stehen
ty v prosincový den
vzpomněl jsem si na báseň, v níž stálo,
že na světě jsou kraje,
kde není nikdy nikdo sám
rodíme se
žijeme
umíráme
v davech,
musí to být strašlivé
stejně tak strašlivé
jako být ve dvou, když není co říct,
není lásky, nenávisti, dokonce
ani lhostejnosti
ani k tomu co říct
je to bělejší než bílé, prázdno bez konce
nepřetržitá sněhová bouře,
vzpomínám
ty v bílý den.

Jarkko Tontti: Lain laita. Aviador, 2020.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s