Miia Toivio
Neexistuje žádné vysvětlení, proč by znenadání
mělo být všechno jinak.
Proč bych se měla vzbudit ze sna jako z noční můry,
proč bych se otočila a ty bys tam byl.
Neexistuje nikdo, komu bych mohla sebe samu poslat
a požádat je, aby to rozebrali na části.
A přesto: byla jsem to právě já, která se nedbaje čehokoli
otočila a spálila oči, nechala setřást kůži
jako kdyby veškerá mysl byla v tomto:
ve dvou verších, které se na sebe navzájem dívají
Miia Toivio: Sukupuutot. Teos, 2019.
Runoo1 