46

Miia Toivio

Neexistuje žádné vysvětlení, proč by znenadání
mělo být všechno jinak.

Proč bych se měla vzbudit ze sna jako z noční můry,
proč bych se otočila a ty bys tam byl.

Neexistuje nikdo, komu bych mohla sebe samu poslat
a požádat je, aby to rozebrali na části.

A přesto: byla jsem to právě já, která se nedbaje čehokoli
otočila a spálila oči, nechala setřást kůži 

jako kdyby veškerá mysl byla v tomto:
ve dvou verších, které se na sebe navzájem dívají

Miia Toivio: Sukupuutot. Teos, 2019.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s