Eeva-Liisa Manner
Teoréma
Próza nechť je tvrdá, ať vzbouzí znepokojení.
Ale báseň je ozvěna, kterou slyšíme, když život mlčí:
po horách kloužou stíny: obraz větru a mraků,
chod dýmu nebo života: jasný, ponurý, jasný,
tiše proudící řeka, hluboké podmračné lesy,
pozvolna trouchnivějící domy, teplem sálající uličky,
práh zteřelý opotřebením, ticho stínu,
bojácný krok dítěte do šera pokoje,
dopis, co přišel zdaleka a prostrčený pode dveřmi,
tak velký a bílý, že zaplní celý dům,
nebo den tak strnulý a jasný, že je slyšet,
jak slunce zašívá opuštěné modré dveře.
Eeva-Liisa Manner: Paetkaa purret kevein purjen. WSOY, 1971.
Runoo1 