Pentti Holappa
Teď jsem
Vděčný za lehkou opilost dívám se
na osvětlené domy na protějším břehu. Jsme.
Měl jsem strach o milence. Stejně tak
o rybáře, rodiče námořníků,
stejně tak o ženy jsem se vždycky bál.
Moře je dnes v noci noc klidné. Smrt, pokud vím,
nehrozí nikomu z těch, pro něž se mé srdce třese,
a jen co vylezu z jámy úzkosti, zazpívám
– zazpíval bych –, pokud by to bylo možné. Ave, Mojžíši
nebo Marie, Mohamede nebo Šivo. Děkuji, muži!
Ani jedinkrát se zeměkoule neotočí tak,
že bych nevěděl, že nenávratně mrhám
časem, který je domnělý, který blázni hltají
– jak by řekl Shakespeare – ale teď jsem,
myslím, že jsem – vděčný za to, že se nebojím.
Pentti Holappa: Ankkuripaikka. WSOY, 1994.
