48

Pentti Holappa

Teď jsem

Vděčný za lehkou opilost dívám se
na osvětlené domy na protějším břehu. Jsme.
Měl jsem strach o milence. Stejně tak
o rybáře, rodiče námořníků,
stejně tak o ženy jsem se vždycky bál.

Moře je dnes v noci noc klidné. Smrt, pokud vím,
nehrozí nikomu z těch, pro něž se mé srdce třese,
a jen co vylezu z jámy úzkosti, zazpívám
– zazpíval bych –, pokud by to bylo možné. Ave, Mojžíši
nebo Marie, Mohamede nebo Šivo. Děkuji, muži!

Ani jedinkrát se zeměkoule neotočí tak,
že bych nevěděl, že nenávratně mrhám 
časem, který je domnělý, který blázni hltají
– jak by řekl Shakespeare – ale teď jsem,
myslím, že jsem – vděčný za to, že se nebojím.

Pentti Holappa: Ankkuripaikka. WSOY, 1994.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s