Saila Susiluoto
když člověk probdí noc, je pro den příliš křehký
návštěva zneuctěná falešnou větou
vítr pleská do lícních kostí, kloubů na prstech
světlo skřípe o mořské sklo
nebojím se toho, kým jsem, jen toho, jakou jsem se málem stala
tak bílou, tak špatnou, tak
spořádanou, jako čekárna čtvercového půdorysu
Saila Susiluoto: Dogma. Otava, 2012.
Runoo1 