Saila Susiluoto
láska se roztřepává od prostředka jako lesklá látka
zapsané, veršované osudy
oko za okem se vytrácí
zůstává tvrdé světlo, neúprosný prstenec slunce
pokud dny všechno obrátí
vteřiny a jejich příliš pomalý tep
světlo se probije kladivem přes zápěstí
deštěm šumící zahrada, tvůj smutek
modravá obloha se zhroutí břízám na ramena
lásko
stydké kosti nejsou klecí ale úkrytem
srdce není znalost ale otázka
láska jen pádová koncovka
pohyb z místa na místo lehký jak ptačí kůstka
světlo zataženého rána
mraky ve tvaru kovadliny
slova uprostřed mýtiny
nebo pod kladivem, když kladivo mlátí naprázdno, slova pouhé jiskry
síla pohybu, mechanika svalů
když přetváříš krajinu očima, obrazy
pohnutí a kovově tvrdý moment
rychlý pohyb pádových koncovek
Saila Susiluoto: Dogma. Otava, 2012.
Runoo1 