53

Saila Susiluoto

tak jako ten, kdo nedostává city nazpátek

v lásce jsme jeden, v nenávisti dva,
když se ztratí klíče, vítr zaklapne dveře
když stojím v krajině, nedostanu se domů
vítr jako vlhký kámen a hladina nocí studená
po dlouhém, deštivém létě
když voní hřiby, borůvky, smrku stará zloba
pozvolna žloutnou vzpomínky
jiskřivé, tíživě světlé dny
zářné chvilky, lehkost lásky

co byla byla byla byla

srdce, příliš tvrdé
i když tvůj obraz poletuje po stěnách jako děravá vlajka
už se pro tebe nerozehřeje, už ne
nedokážu myslet na tvou ruku bez pocitu hněvu
bez pocitu chladného nebe, světlem protrhaných mraků
ostrého, studeného otevřeného moře, to umlká
a ani světlo neodpovídá tak, jak se na něj volá
na dobrého člověka dopadá i neštěstí hluboce
z paměti se stane vzpomínka
mezí písmeny zůstanou prázdné stránky

Saila Susiluoto: Dogma. Otava, 2012.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s