Saila Susiluoto
tak jako ten, kdo nedostává city nazpátek
v lásce jsme jeden, v nenávisti dva,
když se ztratí klíče, vítr zaklapne dveře
když stojím v krajině, nedostanu se domů
vítr jako vlhký kámen a hladina nocí studená
po dlouhém, deštivém létě
když voní hřiby, borůvky, smrku stará zloba
pozvolna žloutnou vzpomínky
jiskřivé, tíživě světlé dny
zářné chvilky, lehkost lásky
co byla byla byla byla
srdce, příliš tvrdé
i když tvůj obraz poletuje po stěnách jako děravá vlajka
už se pro tebe nerozehřeje, už ne
nedokážu myslet na tvou ruku bez pocitu hněvu
bez pocitu chladného nebe, světlem protrhaných mraků
ostrého, studeného otevřeného moře, to umlká
a ani světlo neodpovídá tak, jak se na něj volá
na dobrého člověka dopadá i neštěstí hluboce
z paměti se stane vzpomínka
mezí písmeny zůstanou prázdné stránky
Saila Susiluoto: Dogma. Otava, 2012.
Runoo1 