57

Miia Toivio

Jsou ztráty, které na sebe neberou ani lidskou podobu:
jak útěšné by bylo, kdyby braly.

Umím si představit paže a náruč, jak se zvedají v ústrety,
umím si představit měkce vonící pleť,

která by se kolem mne ovinula,
zapsala bych si všechno do paměti do toho dopisu,

který by se mi usadil v nitru,
kam bych se vracela zas a znovu

a které by mi z něj nahlas čítalo o tom, kým bych byla
a kým bych se stát měla – 

Miia Toivio: Sukupuutot. Teos, 2019.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s