62

Aila Meriluoto

Upustím do vody všechno své vědění

                                   a především všechny své city,

tepající věc, obraz světa.

Aby se řasy nasbíraly, tlak vln.

Pozvolna to plove do purpurové tmy, sbohem.

Třeba to někdy někdo najde,

časem ohlazenou kuličku, v níž se ještě zachvěje:

já jsem
já jsem

Třeba ne, tak co.

Aila Meriluoto: Talvikaupunki. WSOY, 1980.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s