62

Aila Meriluoto

Upustím do vody všechno své vědění

                                   a především všechny své city,

tepající věc, obraz světa.

Aby se řasy nasbíraly, tlak vln.

Pozvolna to plove do purpurové tmy, sbohem.

Třeba to někdy někdo najde,

časem ohlazenou kuličku, v níž se ještě zachvěje:

já jsem
já jsem

Třeba ne, tak co.

Aila Meriluoto: Talvikaupunki. WSOY, 1980.