Pentti Holappa
Jen zlomek
Jen zlomek času, jen nicotný prostor
je třeba k zamilování, a k poznání:
sklenka vína se na starém stole opotí,
když venku zamrzá mořský záliv, zima udeří.
A přesto jakož trpaslík je nutno
na vteřinu na ramenou nést svět,
jeho znetvořené lidské dějiny, a prosit, zda
by se dalo ještě jednou začít znova.
Odpověď, ta předem tušená, kterou
nechce nikdo nahlas vyslovit,
je přirozeně: Zbytečně naduté
myslet si, že lze rozeznat začátek od konce.
Černý pták v noci, světla mořského zálivu
v dáli. Hvězda pomaličku skomírá
na popelavém plášti oblohy. Splašené
vědomí jančí v okovech.
Pentti Holappa: Ankkuripaikka, WSOY, 1994.
Runoo1 