64

Pentti Holappa

Jen zlomek

Jen zlomek času, jen nicotný prostor
je třeba k zamilování, a k poznání:
sklenka vína se na starém stole opotí,
když venku zamrzá mořský záliv, zima udeří.

A přesto jakož trpaslík je nutno
na vteřinu na ramenou nést svět,
jeho znetvořené lidské dějiny, a prosit, zda
by se dalo ještě jednou začít znova.

Odpověď, ta předem tušená, kterou 
nechce nikdo nahlas vyslovit,
je přirozeně: Zbytečně naduté
myslet si, že lze rozeznat začátek od konce.

Černý pták v noci, světla mořského zálivu
v dáli. Hvězda pomaličku skomírá
na popelavém plášti oblohy. Splašené
vědomí jančí v okovech.

Pentti Holappa: Ankkuripaikka, WSOY, 1994.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s