Mirkka Rekola
Stála jsi tam přede dveřmi,
vypadala jsi tak stejně velká,
maskovaná tak dobře,
že mi hned došlo,
že jsem tě nemohla znát.
A se všemi stromy za sebou
stála jsem tam na zápraží,
obě ruce prověšené taškami,
jaké to bezmocné stvoření,
tvůj úsměv v koutcích rtů,
koho jiného by mohl být.
Mirkka Rekola: Valekuun reitti. WSOY, 2004.
Runoo1 