72

Olli Heikkonen

Noc tak dlouhá,
že se umělý chrup rozpouští
ve sklenici vody z vodovodu.
Tak dlouhá, tak studená, že už v říjnu
sud s pálenkou pukne. A kočky vylizují.
Kočičky zpité, bába láteří a dědek si jen
pokuřuje jalovcové bobule.
Tak nasládlý pach, tak nestydatý dědek.
Tak zakouřený pokoj, tak obležený vidinami.
Ale houpací křeslo ještě vrže.
            Jen se houpej, bábo,
veď nás, i tuhle barabiznu,
jak si tak lomozí, vstříc křupavému ránu.

Olli Heikkonen: Jakutian aurinko. Tammi, 2000.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s