Olli Heikkonen
Noc tak dlouhá,
že se umělý chrup rozpouští
ve sklenici vody z vodovodu.
Tak dlouhá, tak studená, že už v říjnu
sud s pálenkou pukne. A kočky vylizují.
Kočičky zpité, bába láteří a dědek si jen
pokuřuje jalovcové bobule.
Tak nasládlý pach, tak nestydatý dědek.
Tak zakouřený pokoj, tak obležený vidinami.
Ale houpací křeslo ještě vrže.
Jen se houpej, bábo,
veď nás, i tuhle barabiznu,
jak si tak lomozí, vstříc křupavému ránu.
Olli Heikkonen: Jakutian aurinko. Tammi, 2000.
Runoo1 