Marja-Liisa Vartio
Tanec
Prázdný, tak prázdný je tento svět.
Temný, tak temný je tento svět.
Okolo stodoly smrky vzdychají.
Říkáte, ve stodole mrtvý leží,
ve stodole, na prkně,
říkáte, na prsou kniha, v prstech kříž,
na čele uvadlý věnec květin.
Říkáte, smrt, říkáte, věčnost.
Zvuky, zvuky, copak neslyšíte,
to není klapot cepu,
muzika to je, tanec to je.
Muzika to je, tanec to je.
Okolo stodoly smrky vzdychají.
Prázdný, tak prázdný je tento svět.
Temný, tak temný tento svět.
Černý, tak černý je tento svět.
Černé, tak černé srdce je.
Pro prázdno tančila jsem, po prázdnu,
vedle prázdna.
Raz, dva, tři, raz dva,
muzika to je, tanec to je,
bota kreslí květ růže, lilie,
bota kreslí květ lilie, růže,
volný parket, menuet, do tance mě zvou,
vpřed, vzad, raz dva tři, a dokola,
ach, ta slast tance,
tento tanec jinak neskončí než
dalším tančením.
Marja-Liisa Vartio: Runot ja proosarunot. Otava, 1967.
Runoo1 