79

Marja-Liisa Vartio

Tanec

Prázdný, tak prázdný je tento svět.
Temný, tak temný je tento svět.
Okolo stodoly smrky vzdychají.
Říkáte, ve stodole mrtvý leží,
ve stodole, na prkně,
říkáte, na prsou kniha, v prstech kříž,
na čele uvadlý věnec květin.
Říkáte, smrt, říkáte, věčnost.
Zvuky, zvuky, copak neslyšíte,
to není klapot cepu,
muzika to je, tanec to je.
Muzika to je, tanec to je.
Okolo stodoly smrky vzdychají.
Prázdný, tak prázdný je tento svět.
Temný, tak temný tento svět.
Černý, tak černý je tento svět.
Černé, tak černé srdce je.
Pro prázdno tančila jsem, po prázdnu,
vedle prázdna.
Raz, dva, tři, raz dva,
muzika to je, tanec to je,
bota kreslí květ růže, lilie,
bota kreslí květ lilie, růže, 
volný parket, menuet, do tance mě zvou,
vpřed, vzad, raz dva tři, a dokola,
ach, ta slast tance,
tento tanec jinak neskončí než
dalším tančením.

Marja-Liisa Vartio: Runot ja proosarunot. Otava, 1967.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s