80

Miia Toivio

Jako předčasně amputovaná končetina, jejíž absenci
už si nelze představit, kromě ve snu,
jak si tak roste uprostřed noční zahrady
za ohromného šumu zelené trávy.

Jako předčasně amputovaná představa,
na niž už se nelze rozpomenout, kromě v těle,
které smáčí končetiny a brodí
se v namodralém světle sahajícím po stehna.

Všechno, co si nepamatuju, ti dávám.
Všechno, co ti nedám, objímám.

Doufám, že se se mnou rozdělíš o to, co nemáme.
Dovedu zopakovat jinými slovy to, co jsem před chvíli nevyslovila.

Miia Toivio: Sukupuutot. Teos, 2019.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s