Miia Toivio
Jako předčasně amputovaná končetina, jejíž absenci
už si nelze představit, kromě ve snu,
jak si tak roste uprostřed noční zahrady
za ohromného šumu zelené trávy.
Jako předčasně amputovaná představa,
na niž už se nelze rozpomenout, kromě v těle,
které smáčí končetiny a brodí
se v namodralém světle sahajícím po stehna.
Všechno, co si nepamatuju, ti dávám.
Všechno, co ti nedám, objímám.
Doufám, že se se mnou rozdělíš o to, co nemáme.
Dovedu zopakovat jinými slovy to, co jsem před chvíli nevyslovila.
Miia Toivio: Sukupuutot. Teos, 2019.
Runoo1 