88

Eeva-Liisa Manner

Svět je poema mých smyslů

Náměstí, uhánějící auta, stromy, zaprášená zeleň
dostávají ode mě odstín:
svět je poema mých smyslů
a skončí, když umřu.
Tato blízkost, dlouhý okamžik, nálada měkká 
jako pleť jsou jen ve mně, pro mě; jen mě
anebo kruhem kolem mých smyslů.
Když si od tebe půjčím objektivní oko
vidím (jako obráceným dalekohledem)
jak jdeš jasnými ulicemi
dvojí, ve světle markýz,
jsi daleko, pořád dál, pořád
jsi, ale mizivě malý.

Eeva-Liisa Manner: Kirjoitettu kivi. WSOY, 1966.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s