Mirkka Rekola
Když je úplně u konce, neví,
kam došla,
podívá se tam, odkud jde,
a záblesk meče,
zas jej má před sebou.
To tys to byla, kdo se zeptal:
„Copak nevidíš z meče strom?“
Já neviděla.
A opřela jsem se tam zády,
a ani nevěděla,
že jsem se opřela o strom svého života.
Mirkka Rekola: Taivas päivystää. WSOY, 1996.
Runoo1 