Mirkka Rekola
Ale já žiju přesto dál
ač si to nepřeji,
já, která to dokládám svým tělem
a sedím tady
jako bych seděla před svým hrobem.
Dívám se
jak v každém západu slunce
je záře celého uplynulého dne.
Mirkka Rekola: Anna päivän olla kaikki. WSOY, 1968.
Runoo1 