102

Mirkka Rekola

Co jsem tehdy vůbec měla
jiného než okno:
  chtěla jsem se dívat.
A do uší se nesly dětské hlasy zdálky,
na počátku věků hry, 
které nikdo nikoho nenaučil.
Přijď, zvala jsem: přijď,
to, co je nejmenší,  
potřebuje celé tvé tělo. 
A já vložila naději do světa
a ta mi nebyla odebrána.

Mirkka Rekola: Anna päivän olla kaikki. WSOY, 1968.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s