Mirkka Rekola
Co jsem tehdy vůbec měla
jiného než okno:
chtěla jsem se dívat.
A do uší se nesly dětské hlasy zdálky,
na počátku věků hry,
které nikdo nikoho nenaučil.
Přijď, zvala jsem: přijď,
to, co je nejmenší,
potřebuje celé tvé tělo.
A já vložila naději do světa
a ta mi nebyla odebrána.
Mirkka Rekola: Anna päivän olla kaikki. WSOY, 1968.
Runoo1 