Sirkka Turkka
Známý přišel na návštěvu. Proteklo hodně kávy a slov a tamhle už jde, čekají na něj, v malém žlutém autě. Jako by se jelo pampeliškou jarem, napříč a pryč. Ještě stále máváme, i když už nás není vidět. Potom se pomalu otočíme, nikam nespěcháme. Však ona tam bude dál, malá chata, jejíž jedna líce je červenější než druhá.
Sirkka Turkka: Minä se olen. Tammi, 1976.
Runoo1 