Pentti Holappa
Na matném povlečení, kde kvetou růže orgasmu,
leží mistrem postavený hudební nástroj zmrtvýchvstalý.
Uprchl ze svého pouzdra, omšelého opevnění
a nechráněný s každým dotekem se zachvěje, ač
ruka milencova je něžná, ač letitá samota jak
mrazivý vítr pálí, tak při hraní se modlí o smilování
a prosí o ticho. Když je opět ve vězení,
navenek umlkne, ale celým jeho bytím zní
chvalozpěv na milence, ač na něj nikdo hraje. Potmě
prší hvězdy, rychlé skoky semene.
Pentti Holappa: Ankkuripaikka, WSOY, 1994.
Runoo1 