172

Pentti Holappa

Na matném povlečení, kde kvetou růže orgasmu,
leží mistrem postavený hudební nástroj zmrtvýchvstalý.
Uprchl ze svého pouzdra, omšelého opevnění
a nechráněný s každým dotekem se zachvěje, ač
ruka milencova je něžná, ač letitá samota jak
mrazivý vítr pálí, tak při hraní se modlí o smilování
a prosí o ticho. Když je opět ve vězení,
navenek umlkne, ale celým jeho bytím zní
chvalozpěv na milence, ač na něj nikdo hraje. Potmě
prší hvězdy, rychlé skoky semene.

 

Pentti Holappa: Ankkuripaikka, WSOY, 1994.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s