214

Mikko Viljanen

Vedl jsem svůj osud na vodítku

      byl malý, s vážným výrazem

necukal se, neštěkal na jiné

                      oblekl jsem mu svetr.

V parku jeden slepec napůl známý

     pozdravil, na vlastní osud zažehral

pomalu k rozpředené budoucnosti vyšel

     srdce syrové jak kus jater.

 

Mikko Viljanen: Kesken hengityksen kaiken. Teos, 2010. In: https://www.lyrikline.org/en/poems/talutin-kohtaloani-hihnassa-14661#

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s