Mikko Viljanen
Vedl jsem svůj osud na vodítku
byl malý, s vážným výrazem
necukal se, neštěkal na jiné
oblekl jsem mu svetr.
V parku jeden slepec napůl známý
pozdravil, na vlastní osud zažehral
pomalu k rozpředené budoucnosti vyšel
srdce syrové jak kus jater.
Mikko Viljanen: Kesken hengityksen kaiken. Teos, 2010. In: https://www.lyrikline.org/en/poems/talutin-kohtaloani-hihnassa-14661#
Runoo1 