215

J. K. Ihalainen

Pro mě všemožné životy zůstávají mystériem.
jsem velmi jednoduchým člověkem.
lidé se rozcházejí, jak smutné.
cestování, jak dobrodružné.
děti, jak je dostat dolů ze stromu.
tragika pozvolna postupuje, neodvratně,
až se bolest sloupá, holá
kost, dalo by se z ní vyrobit nějaké nářadí.

 

In: https://www.lyrikline.org/en/poems/minulle-kaikenlaiset-elaemaet-7194

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s