J. K. Ihalainen
Pro mě všemožné životy zůstávají mystériem.
jsem velmi jednoduchým člověkem.
lidé se rozcházejí, jak smutné.
cestování, jak dobrodružné.
děti, jak je dostat dolů ze stromu.
tragika pozvolna postupuje, neodvratně,
až se bolest sloupá, holá
kost, dalo by se z ní vyrobit nějaké nářadí.
In: https://www.lyrikline.org/en/poems/minulle-kaikenlaiset-elaemaet-7194
Runoo1 