228

Olli Heikkonen

Nastoupíš do vagónu,
nastoupíš do vůně machorky a koženky.
Cítíš stroj, jeho nárazy, jak ti půda uhání pod nohama,
cítíš krajnici, cítíš nekonečné závěje od oleje.
A když skrčíš květinovou záclonu, prší okvětní lístky.
Barový vagón se pohupuje. Kdo pláče,
pláče někdo?
Lid jistě dostane, co si objedná,
dvanáct milionů politruků a jednoho pána,
lesní traktory, co posklízí úrodu. Na odpočívadla kamiony vodky,
po kýblech čirá krev,
tu dostaneš, i když si ji neobjednáš.

 

Olli Heikkonen: Jakutian aurinko. Tammi, 2000.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s