Olli Heikkonen
Nastoupíš do vagónu,
nastoupíš do vůně machorky a koženky.
Cítíš stroj, jeho nárazy, jak ti půda uhání pod nohama,
cítíš krajnici, cítíš nekonečné závěje od oleje.
A když skrčíš květinovou záclonu, prší okvětní lístky.
Barový vagón se pohupuje. Kdo pláče,
pláče někdo?
Lid jistě dostane, co si objedná,
dvanáct milionů politruků a jednoho pána,
lesní traktory, co posklízí úrodu. Na odpočívadla kamiony vodky,
po kýblech čirá krev,
tu dostaneš, i když si ji neobjednáš.
Olli Heikkonen: Jakutian aurinko. Tammi, 2000.
Runoo1 