252

Aki Luostarinen

Jarní ráno a mrazivé mraky se vracejí.
Kauppatori je cítit po sledích,
Sisyfos koulí svůj kámen do kopce s observatoří,
odkud se s večerem zase skutálí.
V přístavu trajekt zívá,
v hubě auta střádá:

Tak daleko do Evropy,
tolik ledů prokousati.
Tam neuslyšíš nářky,
tam nepoznáš útrapy.

Aki Luostarinen: Mennyt on vieras maa. Valitut runot. 1975–2002. WSOY, 2002.

 

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s