Olli Heikkonen
Odhrň záclonu.
Otevírám výhled do lesa, který je pokácený.
Přes pláň peláší los
v hubě měsíc, v kopytech křupající sníh.
Los běží za kmeny stromů
a ozve se pravidelný klopot, zvuk vlaku.
Los běží tisíciletým hřměním
přímo k ubíhajícím nulám, kde skřípou brzdy.
Křišťálovou vázu nese v paroží, led a šumivý nápoj.
Tak chop se sklenky, lžíci vem, míchej, bublinky vyžeň.
Ale za větvemi, za horou oblak los vleče poklad.
Tam znavený posel svěsí hlavu, vyfoukne ledovou mlhu.
Olli Heikkonen: Jakutian aurinko. Tammi, 2000.
Runoo1 