265

Olli Heikkonen

Odhrň záclonu.
Otevírám výhled do lesa, který je pokácený.
Přes pláň peláší los
v hubě měsíc, v kopytech křupající sníh.
Los běží za kmeny stromů
a ozve se pravidelný klopot, zvuk vlaku.
Los běží tisíciletým hřměním
přímo k ubíhajícím nulám, kde skřípou brzdy.
Křišťálovou vázu nese v paroží, led a šumivý nápoj.
Tak chop se sklenky, lžíci vem, míchej, bublinky vyžeň.
Ale za větvemi, za horou oblak los vleče poklad.
Tam znavený posel svěsí hlavu, vyfoukne ledovou mlhu.

 

Olli Heikkonen: Jakutian aurinko. Tammi, 2000.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s