269

Leevi Lehto

Mohl bych opilý projít všemi ulicemi města a
potkat
100 lidí a smát se naplno & naprázdno,
vidět domy a světla, protože žiju, někdy už nežiju.
Miluju tuhle tichou krajinu uprostřed rámusu, koukej:
moje duše je stejná jako krajina před smysly skrytá,
lidi, manželka, já, přátelé, všichni rovnocenní,
v té opilosti říkám: Neexistuje člověk, kterého bych nenáviděl.
Celý tenhle svět je opilost a bláznovství, toť vše,
a že smysly vysílají opilost do hlavy a hlava umře
na to, že donekonečna slouží smyslům;
když umřou smysly, hlava umře s nimi, na nic víc
se nezmůže.
Smrt se jistě dostaví, přilepím se na všechny lidi.

 

Leevi Lehto: Rakkauden puheesta. Otava, 1969.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s