Katri Vala
Moře
Jsi moře, láska moje,
jsem břeh, kterému neunikneš.
V temném vzdoru
jdeš svou cestou přese mne.
K cizím břehům se touláš,
zrádně a bezcitně.
Beznaděj nade mne jako mlha stála,
mému srdci síla došla,
nevím, čím jsem žila.
Vtom se vracíš s třpytivýma,
tonoucíma mořskýma očima,
líbáš mé nohy,
zpíváš: ty jediná.
Natisíckrát jsem tě již proklela,
tisíckrát odpuštění dala.
Katri Vala: Maan laiturilla. WSOY, 1930.
Runoo1 