286

Aki Luostarinen

Celý den jsem uvažoval o tom,
který byl v nitru labyrintu
tak, že nenašel nit ven.
Večer byl pokojný jako dobrý člověk
před smrtí; a tuto sklíčenost,
o níž si chrastí i rákosí,
si hýčkám jako dítě.
Přemýšlel jsem o světě pod skleněným poklopem,
vidím všechno a všichni
vidí mě, ale můj hlas není slyšet.
Přišel jsem od pobřeží, dítě spalo,
ručku roztomile pod líčkem:
rapid eye movements, usmálo se,
že ví o mojí přítomnosti.
Když jsem vyšel ven,
proletěl kolem první podzimní netopýr
natřikrát: co by na to pravili předkové?
Beztak to samé, co tenhle svět tropí sám sobě.
Všechny básně není třeba psát, stačí
si je myslet.
Vykouřil jsem cigaretu.
Šel jsem spát.

Aki Luostarinen: Elinkautinen. WSOY, 1995.

 

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s