290

Risto Oikarinen

Tehdy když byl děda malý, přehnal se přes zem vítr z nebe a listy spadaly dědovi na kůži jako sněhová pokrývka, takže nahý byl v lese v bezpečí, téměř neviditelný. Jenže jako mladý muž ve vojenském obleku, když překračoval zmrzlou bažinu, ocitl se děda pod sprškou kulek a pokusil se svléknout a zalézt do zákrytu stromů, jenže mezi větvemi nebylo místa než pro kulky a ptáky, a děda se zranil, skryl své zranění do země a nakreslil mapu. Když byl otec malý, dal děda mapu jemu, ale na jaře se otec ocitl pod sněhovou sprškou, a mapa se prokreslila do jeho chlapecké tváře: tohle jsou ty stromy, tam je ta bažina, tady jsme my.

 

Risto Oikarinen: Puupuhaltaja. Otava, 2005.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s