309

Aki Salmela

Chuť paměti

Jako by vzdálené kladivo bušilo do mohutné kovadliny a dunění úderů zůstávalo ve vzduchu a způsobem, jaký nelze zachytit ušima, jej rozechvívalo. Současně kyselá i slibná, ač ještě ne tak docela bez stop nasládlosti. Stará slíva a povadlé jablko, vzadu v polici pozvolna procházející tyčinka skořice, suchá růže, co voní po svém dárci. Chuť, která se časem vytrácí a mění v jinou, zcela novou a novou; chuť, co zahání zmatky.

Aki Salmela: Tyhjyyden ympärillä. Tammi, 2008.

.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s