Aki Salmela
Chuť paměti
Jako by vzdálené kladivo bušilo do mohutné kovadliny a dunění úderů zůstávalo ve vzduchu a způsobem, jaký nelze zachytit ušima, jej rozechvívalo. Současně kyselá i slibná, ač ještě ne tak docela bez stop nasládlosti. Stará slíva a povadlé jablko, vzadu v polici pozvolna procházející tyčinka skořice, suchá růže, co voní po svém dárci. Chuť, která se časem vytrácí a mění v jinou, zcela novou a novou; chuť, co zahání zmatky.
Aki Salmela: Tyhjyyden ympärillä. Tammi, 2008.
.
Runoo1 