Aki Salmela
Chuť smutku
Kvůli jakési vzdálené homofonii by se dalo čekat, že smutek bude nějakým způsobem slaný, že sám o sobě bude chutnat jako slzy prospívajícího člověka. Tak to není. Smutek připomíná nějaký druhořadý kov, ne úplně železo, i když jeho zkormoucený dotek může dojem železa vyvolat. V noci, potmě, kdy všechny ostatní smysly ochably, ochutnáš smutek, který dostane zcela nové, lety prohloubené příchutě.
Aki Salmela: Tyhjyyden ympärillä. Tammi, 2008.
.
Runoo1 