311

Aki Salmela

Chuť smutku

Kvůli jakési vzdálené homofonii by se dalo čekat, že smutek bude nějakým způsobem slaný, že sám o sobě bude chutnat jako slzy prospívajícího člověka. Tak to není. Smutek připomíná nějaký druhořadý kov, ne úplně železo, i když jeho zkormoucený dotek může dojem železa vyvolat. V noci, potmě, kdy všechny ostatní smysly ochably, ochutnáš smutek, který dostane zcela nové, lety prohloubené příchutě.

 

Aki Salmela: Tyhjyyden ympärillä. Tammi, 2008.

.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s