313

Pentti Holappa

Zimní promenáda

Ve větru víří sníh, v oknech světlo skomírá.
Pec krematoria je zapnutá. Zvony zvoní.

Ptáci, co na zimu zapomněli, obživu si opatřují
na zmrzlých větvích. Myšlenky se tam houfují.

Chtěl bych přenechat mluvení tomu, kdo neslyší,
kresbu slepému, lásku necitovi.

Jdu kolem starých náhrobků. Stěží
uplynulo století, ale nikdo je nečte.

 

Pentti Holappa: Ankkuripaikka. WSOY, 1994.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s