315

Helvi Hämäläinen

Tma

I

Již brzy přijde večer,
kdosi jde od brány do tmy,
ale já nikoho nevidím.

Kdosi jde do tmy, vede kroky,
suchým senem provoněné,
na louky, dvůr, cestu,
do ulic dopadá světlo lamp.

Přijde večer, tma, smutek v osamění,
kroky ve tmě umírají.
Kdosi jde do tmy a nemá žádného jména, věcí,
kdosi bránu otevře a zmizí.

II

Den je tma, černé světlo.

Oči staré ženy vidí osamění,
smutek,
jako věci,
jediné věci na světě.

Její jsou smutek a osamění,
poslední ošacení, poslední srdce oblečení.

 

Helvi Hämäläinen: Sukupolveni unta. WSOY, 1987.

.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s