Helvi Hämäläinen
Tma
I
Již brzy přijde večer,
kdosi jde od brány do tmy,
ale já nikoho nevidím.
Kdosi jde do tmy, vede kroky,
suchým senem provoněné,
na louky, dvůr, cestu,
do ulic dopadá světlo lamp.
Přijde večer, tma, smutek v osamění,
kroky ve tmě umírají.
Kdosi jde do tmy a nemá žádného jména, věcí,
kdosi bránu otevře a zmizí.
II
Den je tma, černé světlo.
Oči staré ženy vidí osamění,
smutek,
jako věci,
jediné věci na světě.
Její jsou smutek a osamění,
poslední ošacení, poslední srdce oblečení.
Helvi Hämäläinen: Sukupolveni unta. WSOY, 1987.
.
Runoo1 