326

Markus Jääskeläinen

SÁM

Vrak Titaniku v břiše umlklého smíchu,
jak je to dlouho, cos na sebe zapomněl,
rozkvetlé zahrady tapet,
v jejichž stínu odsedíš svůj život,
čekáš na skutečný západ slunce?
Narodil ses v hluboké vodě,
světlo daleko, nedosažitelné.
Ale za nebem ještě další nebe,
jedna jediná naděje: kámen do vody hozený
rozpoltí klidnou, temnou hladinu.

 

Markus Jääskeläinen: Lentokala. Otava, 2008.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s