336

Henriikka Tavi

 

Jsi starší než já; buď ještě starší.

Lidé prosakují jeden druhým. A čím déle

píšu, tím déle se vše přesouvá.

 

Rozbiju mrak, ale mrak se nerozbije. Pak přesuneš

váhu na tu nohu, která je ve vzduchu, a řekneš:

 

„Teď se opírám o prázdno, které mě zavede

zpátky. Je prázdno dobré, nebo zlé?“

 

 

Henriikka Tavi: Toivo. Teos, 2011.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s