Henriikka Tavi
Jsi starší než já; buď ještě starší.
Lidé prosakují jeden druhým. A čím déle
píšu, tím déle se vše přesouvá.
Rozbiju mrak, ale mrak se nerozbije. Pak přesuneš
váhu na tu nohu, která je ve vzduchu, a řekneš:
„Teď se opírám o prázdno, které mě zavede
zpátky. Je prázdno dobré, nebo zlé?“
Henriikka Tavi: Toivo. Teos, 2011.
Runoo1 