349

Henriikka Tavi

Haikouichtys
aneb proč ryby plavou pod vodou

Na počátku věků
plavaly ryby ještě na hladině
byla ještě tma
a voda a v té vodě
plula první ryba,
již Bůh nazval Haikouichtys.

Jméno bylo drobet přehnané,
ale šlo přeci jen o první výskyt zvířete,
o což se roky snažil. Bůh Stvořitel
byl štěstím bez sebe a činil
vše, aby se praryba cítila
bezpečně. Ale tohle bylo dřív
než bylo ještě pozdě.

Potom Bůh pravil: haiku,

a pták přeletěl nad hájkem tesknoty
vyvolal ozvěnu a

odpověděl ich
a prázdnotou neklidně bloudící
city, myšlenky a postřehy
byly sezvány a já jsem řekla
tyst jakoby rozkazem či výzvou k mlčení.

Protože stejně jako může být jednoslovný
jazyk může být řeč bez čelistí
A koneckonců, i kdyby Haikouichthys měla
čelisti, nešlo by její řeči
pod vodou rozumět, a i kdyby
šlo: kdopak by ji poslouchal?

Haikouichtys byla mrchožravá.
Na zemi ještě mršiny nebyly.
Haikouichtys žrala plankton a sebe sama.
Takový byl život praryby.

Patřila mezi první obratlovce,
ale jí samotné nikdy nepřipadalo, že někam patří.

Nebyla nijak zvlášť dobrá plavkyně.
Sotva se udržela na hladině.
Jednoho brzkého rána se potopila.
Od těch dob plavou ryby pod vodou.
Takhle se to zkrátka stalo.

Krátká byla 2,5 cm.
Měla ženské i mužské pohlavní ústrojí.
Byla malinkatá a bez ploutví,
ale měla oči, dýchací a sluchové ústrojí a mozek.

Henriikka Tavi: Toivo. Teos, 2011.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s