Eino Leino
Svatá vlast
Ke Dni nezávislosti Finské republiky 6. 12. 1919
Svatá rodná zemi, Tebe vždy v paměti
nositi budem, nehledě na naši činnost, práci,
Tys největší štěstí, co člověk může míti,
slunce žití, hvězda naší noci;
šepot tvých hvozdů slýchali jsme jako děti,
ten nezapomeneme ani šedivi, plešati,
Tvou moc chceme stvrditi,
Tvůj nejmilejší chléb péci.
Jazyka toho jas byl nesrovnatelný,
již když rozezníval našim matkám ret,
jeho krása vzrůstla, rozvila se nyní,
když zaslechneš jej dnes:
rozléhá se z vršků po svobodném státu
jak rozléhal se od matiček našich a kmetů,
do boje jde jako vědomost, umění,
dle směru větrů, jež mění svět.
A tvůj duch v nás zněl ohromný,
již v čase, kdy zemi porobovali,
v hrudi nám ukul železo i cit láskyplný,
jimž nikdá pohasnout nepovolí;
když pyšná carská moc se vlády jala
a nemalá část naše za oběť jí padla,
pocítili jsme: toť stav nestrpitelný,
nechceš-li pozbýti své síly.
Proto jako modré toky Tvé jsme vyrazili,
proto jako hlídači světla stáli,
proto noci severní ohně sršely,
myslí a mečů takty se rozezněly,
ale od Tebe vůli, vervu načerpali jsme,
od Tebe samé sil, vítězství dostali jsme,
Z Tvých závějí sny, hrdinské činy povstaly,
i díky matiček našich a kmetů úsilí.
Po Tobě vůkol hleďme nyní, vidíme
vztyčenou svatou vlajku Tvou vlát,
lev jako prapor vzlétnout může,
pokud by kletby tyranů snesly se zas,
ale jinak to svobody, míru oděv je,
na jeho hrudi jako kříž láskyplné ideje,
pokud jej nezničí vichřice,
či bouřlivých rozepří nezačne mlat.
Přísahu skládáme pod praporem Tvým,
vždy budeme národem své země,
tím kmenem v mrazu severním,
kde o boly a radosti se dělíme,
jenž vzepjal se v boji za zimního dne,
a nejdražší štěstí vykoupil tím draze,
nyní stojíme v houfu nejlepším,
na nějž hrdí být můžeme!
Eino Leino: Ajatar. 1920.
Dostupné na: http://runosto.net
Runoo1 