99

Eeva-Liisa Manner

 

Pocit štěstí je ponurá pěšina lesem,
kterou kráčíš o samotě, a stromy posmutnělého tvaru
cloní obě strany, ve stínu pruhy kapradí
jako dithyramby nebo stará stříbrem prokládaná próza
a vůně eukalyptu splyne s růžovými lístky (napsal Pound
ve vězení v Pise, když řádně znuděný vyleptával
krásu & hrůzy na tentýž papír),
vzpomenu si na to teď, když kráčím touhle potemnělou cestou
pod nohou chladná a měkkým jehličím posetá lesní přikrývka
(a vůně eukalyptu splyne s růžovými lístky)
a oprostím se od smutku.

Štěstí
je scelování studenou cestou,
chůze lesem
níž do samoty

tam kde večer
je pod tmavými stromy nejhlubší,
matka noci.

 

Eeva-Liisa Manner: Fahrenheit 121. Tammi, 1968.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s