91

Helvi Hämäläinen

Laponské bílé noci

II

Dějí se omyly skřítků,
střídají svá bydliště. Ztrácejí se,
staří lesní skřítci umírají jako příliš staré stromy.

Klisna na louce obřezne, aniž do ní vstoupí hřebec,
kraví mléko mění se v krev.

Ukolébané dítě se vzbudí, rozpláče,
pes vstane z pelechu, spatří něco, co lidé nevidí.

Zlí duchové se chechtají, frkají, souloží,
rodí stromy, prameny, kusy skal.

Kámen roste, pták se zmenšuje,
hvězdy jsou v nedohlednu, jako by všichni andělé zemřeli.
Smutky jsou tíživější, hříchy černější za bílých nocí.

Všechny ženy Venušinu ránu otevřenou, mužové hůl thyrsus ztopořenou
omotanou chlupy jako rostlinou popínavou.
Všemi vodami se valí rybí jikry, jantarově žluté.
Oplodňující pyl květin se snáší v mračnech a lepí na rty,
oči,
svět vzdychá v opojení rozličnými chtíči a tvoří novou
podobu Boha.
Ze slasti ženských Venušiných ran, na rozkaz mužských holí thyrsus
předstoupí nádherné procesí nesoucí
pohár života.

Helvi Hämäläinen: Sukupolveni unta. WSOY, 1987.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s