Juhani Ahvenjärvi
Sedím v kině.
Po obou stranách vedle mě sedadla zaskládaná
velrybím masem a z toho smradu se mi dělá zle.
Vstanu a čekám, že mi maso udělá místo,
ale nic se nestane. Chybí taky
šustot obalů od bonbónů, pokřiky, které by mi nařídily
sklonit hlavu: místa k sezení jsou vyprodaná
šedému, nehybnému masu. Začnu pískat a tleskat
rukama, brečím a směju se, jen abych si dokázal,
že jsem naživu. Chápu: mezi vší tou necitelností
i nepříjemné věci můžou poukazovat na to,
že člověk našel své místo
Juhani Ahvenjärvi: Hölkkä. Tammi, 1992.
Dostupné na: www.electricverses.net
Runoo1 