Juice Leskinen
Náš kus země, náš svět
2. část (Molto moderato)
Fina nemá smysl ptát se,
jaký má názor na vlastní názory.
Na všechno ostatní je schopný odpovědět,
ale na tohle ne,
ví všechno, jen tohle ne.
Staří mládenci se ptají matek na radu
v mateřských záležitostech,
když těch vlastních mají tak poskrovnu.
Vítr se dme a nutí ratanový lesík shrbit se,
rve listy a ubaluje z nich cigára,
ten ví, jak se tu patří nastavit,
k večeru padá opar na krajinu,
všechno ztuhne; mraky se nehýbou
a jediná duše netuší, kam v mlze zamířit.
Kousek po kousku ze sebe země skopává přikrývku,
usne s palcem v puse a vzbudí se jako evropská,
od Severního ledového oceánu se vtírá vlhký dech,
a jediná duše netuší, kam v mlze zamířit.
Tento národ nečte Kalevalu,
jenom knihy o ní.
Náš kus země, naše vlast,
hlaholíme si v hledišti
v oněch chabých chvílích,
kdy nám hruď puká hrdostí jiných.
A když už se naše legendy připíší
na seznam evropských svazků,
dovádí v nich Topelix a Sibelix.
piccolo piccolo
Kapka rosy dopadne na kapotu.
Podél cesty zapalujeme svíce.
evolution! evolution!
Budníček zní jako mobil.
V hale cinká hrací automat jako zmožená matra.
Ticho dopadá na práh rána.
Finsko není stavení, ale způsob myšlení.
Juice Leskinen: Aika jätti. Tammi, 1999.
Runoo1 