Olli Sinivaara
První mrazivý den, jako by zem a smysly
zalili betonem. Moře však udeří do očí,
nenadále jako vždy, tyrkys vše zahltí.
Divím se tomu, odkud světlo přichází, že ho stačí.
Vlny jen valounky, drobné jako kamínky do kapsy.
A přesto krajina, která se v tom oslnění otvírá, je mocná,
její písek balvany a kapky protáhlé vlny.
Musíme si udržovat víru, že léto je už blízko,
na svém místě, tak jako srdce a vzpomínky.
Olli Sinivaara: Valonhetki. Teos, 2009.
Runoo1 