Lauri Viita
Velký muž
Do malé vsi přišel velký muž,
a posadil se, povídá se,
přišel patrně z velké dálky,
a unavený též, jako muž,
to pochopíš, když se chopíš tlumoku
každého jeho tlumoku, a potěžkáš,
jako když se potěžkává ryba,
kterou nikdy nechytíš.
Do malé vsi přišel velký muž,
a posadil se, posadil se na zem,
poněvadž jinam se nevešel,
a protáhl se, povídá se,
a květina kvetla, a housenka,
taková ta píďalka,
nebo cosi, pídila se o píď dál.
Jakýs modrý švitořivec tamhle,
jakýs zelený cvrlikavec tuhle,
a chomáčky, chmýří tam
pod tváří dobrého slunce
perličky potu otírají.
Do malé vsi přišel velký muž,
a spal, povídá se,
po zvyku té země na zemi ležel
úplně potichu a bez dechu
možná, a muž jako muž
nic víc asi ani nedokáže.
Tlumoků je tu teď nebývale
a ten nebývalý muž nikde.
Aila Merilouoto: Lauri Viita – legenda jo elässään. WSOY, 1974.
Runoo1 