Lasse Heikkilä
JSEM ČLOVĚK
co když utopím všechno
pod stolem v koši na papír
tak to přece dělají mnozí
a mnozí to ještě udělají
ležím a poslouchám zavržené věty
jež mají chlapecký hlas
pro muže jsou to muka
bezpečí srovnané myšlenky
prostřeno k snídani k večeři stárnoucí žena
pilné děti slibující vlastnímu mládí
tiché žití soustředěné na rodinu
vyhaslé věty v unaveném večeru
ve vlasech bezúhonného věnec z vkladní knížky
v mozku album zbytečných zkušeností
předčasně zežloutlých obrázků
co když půjdu a utopím i zbytek chlapce
jenž dětinskými slovy mučí muže
koš na papír
Lasse Heikkilä: Unet ja Medeia. Otava, 1953.
Runoo1 