Pentti Saaritsa
Teď
Svlékám se, už nemohu víc.
Shazuji z beder staré pokoje a měsíční svit.
Shazuji z beder mnohé dveře a cesty,
shazuji jara,
to jaro, kdy listy na stromech
vyrašily hned zkraje
a to další jaro, temnější,
a to další, temnější.
Drkotám zuby a svlékám ze sebe moře,
svlékám lodičky z kůry a poslední
vybledlou plachtu svého dětství.
Jsem nahý.
Ale ty tu ještě stále jsi.
Pentti Saaritsa. Dostupné na: http://www.electricverses.net/sakeet.php?poet=24&poem=568&language=1
Runoo1 