42

Miia Toivio

Měla jsem kdysi červené oči
červené ovoce, které jsem trhala z asfaltu
měla jsem kdysi ukradené oči
kterými jsem sledovala geometrickou zemi.
A rozpadla jsem se na kusy a cvrnkala
kuličky sebe do děr v zemi:
část jich zapadla dovnitř hezky
ale část vyrostla jinak.
Brzy stál les plný malých věžiček
posbírala jsem je a odnesla domů
tam teď smutní na okně
a já je brzy budu muset smést.

 

Miia Toivio: Pysty hiljaisuus. Teos 2013.

Leave a Reply

Please log in using one of these methods to post your comment:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s