Miia Toivio
Měla jsem kdysi červené oči
červené ovoce, které jsem trhala z asfaltu
měla jsem kdysi ukradené oči
kterými jsem sledovala geometrickou zemi.
A rozpadla jsem se na kusy a cvrnkala
kuličky sebe do děr v zemi:
část jich zapadla dovnitř hezky
ale část vyrostla jinak.
Brzy stál les plný malých věžiček
posbírala jsem je a odnesla domů
tam teď smutní na okně
a já je brzy budu muset smést.
Miia Toivio: Pysty hiljaisuus. Teos 2013.
Runoo1 